Rakousko-uherská říše na konci devatenáctého století nechala vybudovat celou řadu vojenských pevností v oblasti horního Cadore, aby se tak bránila proti nebezpečí útoků nově založeného italského státu směrem na sever k údolím Val Pusteria a Valle d´Isarco. První pevnosti byly postaveny v letech 1884 až 1892 severovýchodně od lokality Tre Sassi, v oblasti Sesto, Landro a Prato Piazza. Pevnost „Forte Tre Sassi“ byla postavena až později, když bylo rozhodnuto zatarasit průsmyk Passo Valparola další pevností.
Stavba pevnosti byla zahájena až v létě roku 1898. Pevnost byla vybavena dvěma horskými děly o průměru 80 mm namířenými na jih . Dvě pevnostní děla o průměru 60 mm byla namířena směrem na průsmyk Passo Falzarego. Otočná obrněná kupole sloužila jako pozorovací a zaměřovací rozhledna během bojů.
Okna byla zamřížovaná a mohla být uzavřena i těžkými ocelovými okenicemi. Místnosti byly vyhřívány litinovými kamny a osvětleny petrolejovými lampami. Spotřeba vody byla pokrývána částečně sběrem dešťové vody ze střechy a částečně čerpáním z jezera Lago di Valparola. V podzemí se nacházela malá krypta s třemi hrobkami. Pevnost a přilehlý „sklad potravin“ mohla pojmout celkem více než 100 vojáků.
5. července 1915 italské dělostřelectvo rozložené u skal Cinque Torri začalo bombardovat pevnost moždíři kalibru 210 mm a děly menších kalibrů. Již prvního dne pevnost doznala značných škod, protože zdi zastaralé konstrukce nebyly schopny odolat střelám. Třicet výstřelů zasáhlo cíl, z čehož tři úplně zničily střechu, jak je patrné ještě dnes. Posádka pevnosti již nebyla ve stavu klást odpor, bylo hondně padlých a zranenych a pevnost byla okamžitě opuštěna.
Začátek
